Obecně o interkulturní komunikaci

Interkulturní komunikací rozumíme druh komunikace, které se účastní

příslušníci odlišných kultur. Vyznačuje se tím, že účastníci komunikace na–

rážejí na rozdíly ve vzájemných komunikačních stylech a na rozdílné vní–

mání a chování. 

Interkulturní kontakt může způsobit nejistotu a kognitivní disonanci 

(nesoulad), protože účastník je vystaven cizímu jazyku, odlišnému ko–

munikačnímu stylu, neznámému chování a používání neverbálních výrazů

(Ting–Toomey, 1999). Vyjádřeno jinými slovy, člověk může být při inter–

kulturním kontaktu zmaten, protože např. nesprávně rozumí jazykovým vý–

razům či špatně interpretuje neverbální signály. Interpretace verbální i ne–

verbální zprávy je v interkulturní situaci mnohem obtížnější než při běžné

monokulturní komunikaci. 

Dochází zde mnohem častěji k tzv. konfuzi, kterou Watzlawick (1998)

popisuje jako zrcadlový obraz naší komunikace. Ke konfuzi podle něj do–

chází i v důsledku monokulturní komunikace, která ztroskotala a ponechá–

vá příjemce v nejistotě či neporozumění. Reakce člověka se mohou pohy–

bovat od stavu drobného zmatku až po akutní úzkost. Když už nějaká

konfuze nastane, Watzlawick uvádí (1998), že topící má tendenci chytat se

nejbližšího stébla, které mu nabízí zdánlivou záchranu. Jinak řečeno, sáhne

po prvním konkrétním zdůvodnění. 

Pokud např. člověk při interkulturní komunikaci nerozumí nečekané re–

akci ze strany druhého partnera, dosadí si do kontextu svoje vlastní kultur–

ní zdůvodnění. Je to ta nejrychlejší a nejpohodlnější cesta, jak pochopit sdě–

lení partnera. Není třeba zdůrazňovat, že z toho mohou pramenit nejrůznější

nedorozumění či trapné situace.

Barna (1998) hovoří o tzv. blocích, o něž při interkulturní komunikaci

zakopáváme. Jednou z překážek je předpokládaná podobnost. Nedorozu–

mění nastávají tehdy, když člověk předpokládá univerzální lidskou podob–

nost a vychází z toho, že druhý člověk komunikuje stejným způsobem.

Následující příklad ilustruje konfuzi způsobenou špatnou interpretací

neverbálních kódů. Navíc v prostředí, ve kterém se nacházejí lidé pod tla–

kem, může dojít ke konfliktům opravdu velmi snadno. 

Čas, místo: Český uprchlický tábor, devadesátá léta dvacátého století...

Dva muži s vytasenými noži, kteří se odhadují pohledem a čekají, komu

z nich povolí nervy jako prvnímu a zasadí první ránu. Začalo to takhle:

Uprchlík z Blízkého východu vysvětluje něco utečenci z rovníkové Afriky.

115